Přivírám víčka. Přes drobné pavučinky se odráží rosa slz pramenící z opuštění jedné z říší, rosa podobající se duhovým kuličkám, rosa zrcadlící mé karmínové závěsy, přes něž se snaží proniknout unavené dlaně svítání. Nadechnu se. Souostroví vonných mýdel zůstalo celou noc v náručí plyšových polštářů. Usměju se. Milovnice dobrodružství se přece drží svých neškodných jistot zavřených v krabičkách s květinovým vzorováním. Ale stále zůstávám bez kotvy. Probuzení je pokračování. Konce a začátky nikdy neopustí temný ráj zavřených víček.
.. To jsem já. Dívka, která nedokáže odhodit vějíř svých tisíce tváří a přesto si přeje najít tu jedinou, tu, co skutečně zrcadlí její bolavou duši. Věčná lhářka skrývající za hořkosladkou ironií ostny upřímnosti. Zlomená poutnice plačící při každém fantasy, ať za knižní vazbou nebo utíkajícími obrázky, jenom protože touží zmizet do jiného světa. Ta nadechující se uprostřed divoké noci omamného dýmu z usušených rostlin, aby mohla zavřít oči a otevřít bránu tam, kam se za neukojené mysli neodváží vstoupit. Nenapravitelná svůdnice připoutaná břečťanovými želízky ke své jediné lásce. Prokousnuté rty snažící se utišit přílivy rozkoše, ne před světem, ale před duší, co musí navždy zůstat nedotčenou. Sběratelka vonných svíček, v jejichž plamíncích se schovává, kdykoliv se vrátí ze zakouřených zákoutí svého zapadlého městečka. Ledová královna se srdcem na dlani.
Můžete mě milovat, nebo nenávidět.. nic mezitím neexistuje.
Chcete poznat mých tisíc tváří?
Miluji to, co je v tobě. Nenávidím všechno to, co tě k tomu dovedlo. A vždycky jsem chtěla poznat tvé třinácté komnaty a tisící tváře, i když úplně odhalit se nikdy nemůžeme. :)
OdpovědětVymazatVšechno zvrácené je k něčemu dobré :)
VymazatNová Luné? Nebo stará Luné v novém kabátku? Zatím nejstřízlivější stránka blogu a přitom má své kouzlo.
OdpovědětVymazatLuné věčně pomíjivé přeji nevyčerpatelné množství fantazie, romantiky - a taky trochu optimismu. :-)
Bude nová Luné, s novou tváří? Nechám se překvapit. :-)
Střízlivá Luné :)
VymazatHodně dlouho jsem přemýšlela, co ti na to všechno mám povědět. Má slova nebudou moc pozitivní, i když se moc bráním tomu, aby byla zároveň pochopena zcela negativně. Nechci a nesmím ti lhát, protože mám pocit, že to je to, před čím se oháníš jako po komárech. Ale ač ti neustále hrozně fandím a myslím na tebe ve svých modlitbách, už ti nerozumím. Dřív jsem sice taky nerozuměla všemu, co píšeš, ale to bylo něco jiného, v tvých slovech bylo něco éterického, co nesmělo být ani úplně pochopeno, jinak by to ztratilo kouzlo. Ale teď už si nejsem jistá, v čem je upřímnost, i když to je možná to, v čem sama tápeš. Chápu to, co tě dostalo na tvou křižovatku života, ale už nerozumím tomu, jak s tím nakládáš a čeho vlastně chceš docílit. Abych pravdu řekla, hrozně mě mrzí, že tenkrát, když jsem ti chtěla hrozně moc pomoct, ses už prostě neozvala. Neodepsala jsi už ani na ten dopis, co jsem ti napsala. Možná, že o pomoc nestojíš a myslíš si, že to zvládneš sama. Dobře, to je dost dobře možné a ten postoj nejde nikomu vyčítat. Jen už nevím, co psát, co ode mě chceš "slyšet" a jestli vůbec něco. Protože ať už napíši cokoliv, nevím, jestli si z toho něco vezmeš a jestli něco takového vůbec očekáváš.
OdpovědětVymazatNějakou dobu bydlím jinde, dopis jsem nedostala, a starý email už jsem zrušila.. a nedalo se mi pomoct. Nechci vytahovat moje trápení v blogovém světě, nevím, jestli jsi článek špatně pochopila. Ale v tomhle článku je znatelná změna. Nejsem stejná jako dřív, ani jako ta ztrápená, jsem někdo jiný. A to díky tomu, že jsem opustila blogový svět.
VymazatPřesto mě mrzí, že i když jsi změnila e-mail i adresu, už ses neozvala, ani z nového mailu. Že jsi vše změnila, jsem nemohla tušit. Ale to jen konstatuji, nechci, aby sis myslela, že ti to píši, abych ti něco vyčítala.
OdpovědětVymazatJinak tu změnu jsem v tvém komentáři zaznamenala, taky jsem na ní reagovala, i když možná ne úplně přesně tak, jak jsi chtěla. Možná jsi špatně pochopila můj komentář, ale asi to už nebudeme rozpitvávat. Velmi se obávám, že už tak jsem tě nějak urazila, i když jsem to rozhodně neměla v úmyslu.
Urazila, to máš pravdu. Moc dobře vím, kde je upřímnost a kde ne. Občas si lidé musí pomoct sami, i když to znamená, že musí odejít daleko ode všech. Tenhle článek zrcadlil změnu, ne návrat k minulosti, jak jsi to zřejmě pochopila ty. Součástí toho, že nejsem jako dřív je i stránka, která se dokáže hájit.
VymazatNesvedu se řídit něčím, co se nezrodí v mojí hlavě.. ač to zkouším, nikdy to nevyjde. Pochybuji, že bys chtěla být tehdy v kontaktu s někým, kdo se utápěl v alkoholu.
Luné, prosím nepodsouvej mi neustále, že jsem nepochopila tvůj článek, já jsem k tvému článku prakticky mluvila málo, hodnotila jsem celkově situaci, jak ji cítím. Opravdu mi přijde, žes spíš pochopila špatně ty mě a to nemyslím ve zlém, ale odpovídáš mi na něco, co jsem přímo nepsala. De facto jsem žádala já tebe o pomoc, když jsem psala, že ti nerozumím. Ale tu eventuélní "pomoc" mou, kterou jsem ti tenkrát nabízela, tu opravdu nechme stranou, o minulosti jsem nechtěla mluvit. Ani teď, ani tehdy jsem neměla v úmyslu ti něco násilně podsouvat, ani nějaká má hloupá slova. Jen jsem konstatovala, že mě mrzí, že ses neozvala, to je vše. A nemyslela jsem tím to, abys využila nutně mou nabídku.
VymazatNavíc jsem si tehdy myslela, že jsme kamarádky, ne jen vzájemné čtenářky vlastních blogů, proto bych byla ráda, abys nepochybovala o tom, že bych byla klidně "v kontaktu s někým, kdo se utápěl v alkoholu", protože to nebyl "někdo", tos byla ty a záleželo mi na tom, ať ses chovala jakkoliv.
Hlavně si prosím tě nemysli, že by ses měla "řídit něčím, co se nezrodí v tvojí hlavě". Já ti opravdu nic nepodsouvala, ani nepodsouvám. Jednej sama za sebe, taková, jaká jsi a bude to v pořádku. Nikdo nechce, aby ses chovala tak, jak by se to od tebe očekávalo.
..možná já nechtěla, aby kdokoliv z blogového světa viděl, kým jsem se stala. Nechtěla jsem zkazit iluze. Bohužel nejsem éterická bytost, ale pouze člověk. Ale prosím, neřešme tu, co bylo. Pokud budeš chtít číst mé články, popovídat si, budu ráda :)
Vymazat